Řidičské-Průkazy.info

Postup při udělování výjimek ze zákazu jízdy některých vozidel podle § 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

Odbor agend řidičů vydává po konzultaci s odborem legislativy Ministerstva dopravy následující stanovisko ve věci udělování výjimek ze zákazu jízdy některých vozidle podle § 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

V § 43 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. je stanoveno: "Ze zákazu jízdy podle odstavců 1 a 2 může místně příslušný krajský úřad z důvodu hodného zvláštního zřetele povolit výjimku. Výjimky přesahující působnost kraje povoluje Ministerstvo dopravy a spojů (dále jen "ministerstvo"). Povolení musí být časově omezeno, nejdéle však na dobu jednoho roku." S ohledem na zákon č. 517/2002 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony, ve znění pozdějších předpisů, je nutno pod pojmem Ministerstvo dopravy a spojů rozumět s účinností od 1. ledna 2003 Ministerstvo dopravy.

V § 129 zákona o provozu na pozemních komunikacích je pak vymezen vztah ke správnímu řádu, když je zde mimo jiné stanoveno, že na rozhodování podle § 92, 93, 94, 95, 98, 99, 100, 101, 102 a 125 se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak. Jak je patrné, v uvedeném výčtu, který je zdánlivě formulován jako taxativní, není uveden § 43 zákona. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že zákon pro udělování uvedených výjimek žádnou zvláštní procesní úpravu neobsahuje a taková úprava zde tedy absentuje, pokud ovšem nevyjdeme z obecné úpravy působnosti správního řádu a z toho, že v zákoně č. 361/2000 Sb. není užití správního řádu pro udělování výjimek explicitně vyloučeno.

Ve světle výše uvedeného se nabízí otázka, zda tato právní úprava je v současné době, kdy není vydávání výjimek podrobeno procesu správního řízení, v praxi interpretována ústavně konformním způsobem, a to např. s odkazem na nález Ústavního soudu č. 3/1997 Sb., ve věci návrhu senátu 6 A Vrchního soudu v Praze na zrušení § 90 odst. 1 věta první ve slovech "§ 5 odst. 6" zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Z uvedeného nálezu mimo jiné vyplývá, že totální vyloučení správního řádu z rozhodování o právech a povinnostech za situace, kdy neexistuje jiná použitelná úprava, kterou by správní orgán byl povinen respektovat, je v rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 2 odst. 3 Ústavy a s korespondujícím ustanovením čl. 2 odst. 2 Listiny, v nichž je upravena ústavní povinnost správního orgánu postupovat zákonným způsobem. Jestliže je tu taková ústavní povinnost a současně hmotněprávní předpis vyloučí užití zákona tento postup upravujícího, je taková v rozporu s Listinou základních práv a svobod i Ústavou České republiky.

Na rozdíl od Ústavním soudem posuzovaného zákona o ochraně přírody a krajiny je však úprava v zákoně o provozu na pozemních komunikacích výrazně odlišná v tom, že zákon č. 361/2000 Sb. užití správního řádu na posuzování práv, právem chráněných zájmů a povinností, jak již bylo výše uvedeno, nikde výslovně nevylučuje. Nelze tedy v žádném případě uvažovat o protiústavnosti zákona o provozu na pozemních komunikacích, jeho výklad je však třeba dostat do roviny, které je z pohledu ústavního pořádku České republiky a zmíněného nálezu Ústavního soudu zcela bezproblémová.

V této souvislosti jsme si kladli otázku, zda postup, který se striktně opírá pouze o dikci § 129 zákona č. 361/2000 Sb., nezakládá podobný problém, kterým se ve výše uvedeném nálezu zabýval Ústavní soud. Dosavadní praxe totiž byla taková, že výjimky podle § 43 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích se nevydávaly ve správním řízení. Tím zde logicky odpadala možnost uplatnění opravných prostředků podle správního řádu, v tomto případě odvolání, pokud by o výjimce rozhodoval krajský úřad, nebo rozkladu, pokud by rozhodovalo ministerstvo, ale i případných mimořádných opravných prostředků podle správního řádu. Přes koncepční změnu správního soudnictví, ke které došlo účinností zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, od 1. ledna 2003, by v tomto případě nebyl možný ani přezkum rozhodnutí soudem, neboť se žádné rozhodnutí nevydávalo a případné nevyhovění se žadateli sdělilo zpravidla neformálním dopisem. V úvahu tak přicházela pouze žaloba pro (formální) nečinnost správního orgánu příslušného výjimku ze zákazu jízdy některých vozidel udělit.

S ohledem na citovaná ustanovení Ústavy a Listiny a také s ohledem na vymezení působnosti správního řádu jsme zaujali stanovisko, že i přes dikci § 129 zákona č. 361/2000 Sb. je nutné i v případě výslovně neuvedených výjimek ze zákazu jízdy podle § 43 zákona č. 361/2000 Sb. s okamžitou platností postupovat podle správního řádu, tj. provést správní řízení a vydat ve věci rozhodnutí, proti kterému jsou přípustné všechny zákonné opravné prostředky, a v tomto směru vyrozumíváme i všechny krajské úřady. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), vymezuje svou věcnou působnost v § 1 tak, že se tento zákon vztahuje na řízení, v němž o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací rozhodují v oblasti státní správy národní výbory, ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, orgány Slovenské národní rady a jiné orgány státní správy. Pokud odhlédneme od poněkud již překonané terminologie správního řádu a historických okolností jeho vzniku, je nesporné, že udělováním výjimek je zasahováno do práv a právem chráněných zájmů dotčených fyzických či právnických osob, a povinnost konat správní řízení tudíž vyplývá z ustanovení o působnosti správního řádu. Uvedený postup pak zůstane zachován i po 1. lednu 2006, kdy nabývá účinnosti zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, jímž se stávající správní řád ruší. To vyplývá zejména z § 1 a 9 zákona č. 500/2004 Sb.

Na základě výše uvedeného pozbývá platnosti naše stanovisko č.j. 8/2003-160-OST/1.

zdroj textu www.mdcr.cz


máte-li jakoukoliv připomínku nebo zájem o spolupráci, pak mne kontaktujte na: webmaster(at)ridicske-prukazy.info