Řidičské-Průkazy.info

Odpověď na žádost o stanovisko k možnosti přechodu žáka do jiné autoškoly po neúspěšné zkoušce

zdroj textu www.mdcr.cz

Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, obdrželo Vaši žádost o „stanovisko k možnosti přechodu žáka do jiné autoškoly po neúspěšné zkoušce“, resp. žádost o výklad ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., ve spojení s ustanovením § 19 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, může žadateli o řidičské oprávnění, který ukončil výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění, ale řidičské oprávnění mu nebylo dosud uděleno podle zvláštního zákona, nejdéle však po dobu uvedenou v ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 247/2000 Sb., poskytnout doplňovací výuku a výcvik pouze autoškola, která výuku a výcvik prováděla.

K zakotvení § 19 odst. 2 došlo přijetím zákona č. 478/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, a kterým se mění některé další zákony.

Jak plyne z důvodové zprávy, citované ustanovení „řeší problematiku doplňovacího výcviku, například pro případ, že žadatel u zkoušky neuspěje. Legalizuje přípravu žadatele na doplňovací zkoušku podle § 45a tak, aby žadatel mohl potřebné dovednosti získat legálně v provozu pod dohledem instruktora. Dosud žadatel neměl žádnou možnost řádně se připravit na doplňovací zkoušku.“ Lze proto konstatovat, že zákonodárce měl v úmyslu pouze vyřešit mezeru v zákoně a legalizovat přípravu žadatele na doplňovací zkoušku.

Ohledně výkladu ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., ministerstvo odkazuje na výklad učiněný v materiálu s názvem „Posouzení soukromoprávní a veřejnoprávní problematiky přestupu žadatele do jiné autoškoly“, ze dne 8. března 2006, č.j.: 9/2006-160-AS/2, kdy byl použit teleologický výklad zmíněného ustanovení. Jak plyne z důvodové zprávy k zákonu, cílem zákonodárce bylo legalizovat přípravu žadatele na doplňovací zkoušku, nikoliv však omezit smluvní volnost žadatele o řidičské oprávnění. Ministerstvo zastává názor, že omezení žadatele o řidičské oprávnění nelze chápat absolutně. Žadatel, který ukončil výuku a výcvik k získání řidičského oprávnění, ale řidičské oprávnění mu dosud nebylo uděleno, musí na počátku doplňovací výuky a výcviku nastoupit u autoškoly, která dosud výuku a výcvik prováděla. Žadateli však nelze bránit v následné změně autoškoly a to případě, kdy provozovatel neplnil (či neplní) svůj závazek, který spočíval (či spočívá) v provedení řádné výuky žadatele o řidičské oprávnění. Uvedený výklad je konformní také s ohledem na principy, na kterých je postavena ochrana spotřebitele, v rámci úpravy spotřebitelských smluv podle ustanovení § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jakož i s ohledem na princip smluvní volnosti a princip rovnosti smluvních stran. Narušením principu rovnosti smluvních stran by přitom došlo k porušení fundamentu soukromého práva. Ministerstvo si je vědomo veřejnoprávního charakteru zákona č. 247/2000 Sb., nicméně každý zásah veřejné moci do soukromoprávního vztahu musí být odůvodněn „veřejným zájmem“. Veřejný zájem, který by zásah veřejné moci ospravedlňoval, však v tomto případě naprosto chybí.

Zákon dále neřeší případ, kdy dojde k zániku autoškoly (u právnické osoby) popř. k úmrtí podnikatele provozujícího autoškolu. V citovaných případech je také nemožné lpět na dogmatickém výkladu zákona, podle kterého by obou případech žadateli nebylo vůbec umožněno dokončit doplňovací výuku a výcvik.

Ministerstvo v uvedené věci zaujímá stanovisko, že ve všech výše uvedených případech se jedná o předčasné ukončení výuky a výcviku žadatele, a z tohoto důvodu je zcela adekvátní aplikovat ustanovení § 30 odst. 2 zákona č. 247/2000 Sb., včetně povinnosti provozovatele autoškoly vystavit žadateli o řidičské oprávnění dokumentaci, nezbytnou pro pokračování výcviku.

Ministerstvo závěrem konstatuje, že jako orgán státní správy není oprávněno podávat závazný výklad zákona. V případě soukromoprávního sporu mezi žadatelem o řidičské oprávnění a provozovatelem autoškoly bude při rozdílné interpretaci předmětných ustanovení rozhodovat nezávislý soud, který v daném sporu provede závazný výklad zákona.

zdroj textu www.mdcr.cz


máte-li jakoukoliv připomínku nebo zájem o spolupráci, pak mne kontaktujte na: webmaster(at)ridicske-prukazy.info