Řidičské-Průkazy.info

Metodický pokyn k usměrnění některých činností ve správním řízení a v řízení o přestupcích v souvislosti s aplikací zákona č. 500/2004 Sb., správní řád

vřevzato z webu ministerstva dopravy

Zahájení řízení z moci úřední

Řízení o přestupcích se zahajuje z moci úřední, pokud se nejedná o přestupky, u kterých se řízení zahajuje jen na návrh. Řízení o přestupku musí být po oznámení přestupku zahájeno nejpozději do 60 dnů, pokud správní orgán věc neodloží podle § 66 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo nepostoupí podle § 71 téhož zákona.

O zahájení řízení správní orgán vyrozumí účastníky řízení (obviněný z přestupku, poškozený, vlastník věci). Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s jiným úkonem řízení, např. s předvoláním k ústnímu jednání. Současně při zahájení řízení správní orgán poučí účastníky řízení o jejich právech a povinnostech. Obviněnému je nutno sdělit z jakého přestupku je obviněn, včetně uvedení místa a času spáchání porušení zákona, jehož se měl dopustit.

Jestliže se pachatel dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán, projednávají se tyto přestupky ve společném řízení.

Úřední osoba, oprávněná úřední osoba

Správní řád zavádí a vymezuje pojem „oprávněná úřední osoba“ a „úřední osoba“. Za oprávněnou úřední osobu se považuje ta osoba, které byl přestupkový spis přidělen k vyřízení. Dále ta osoba, která podepisuje rozhodnutí, pokud není k jeho podepsání oprávněn zpracovatel. Úřední osoba je i osoba, která provádí práce např. technické povahy (množení písemností, jejich řazení do spisu, provádění zápisu při ústním jednání apod.).

Úkony ve správním řízení mohou provádět pouze úřední osoby, v jejichž popisu práce je daná činnost a které jsou k této činnosti určeny interním organizačním předpisem konkrétního správního úřadu.

Účastník řízení má kdykoliv právo na předložení vnitřního interního organizačního předpisu správního úřadu k posouzení, zda oprávněná úřední osoba je příslušná k provádění správního řízení, popř. zda pověřená úřední osoba je ve služební působnosti představeného správního úřadu.

Zjistí-li účastník řízení, že oprávněná úřední osoba není způsobilá k provádění úkonů ve správním řízení, okamžitě tuto skutečnost správnímu úřadu oznámí, a to způsobem podle § 37 odst. 4 správního řádu. Toto oznámení nelze považovat za námitku ve věci podjatosti této osoby podle § 14 správního řádu.

Správní úřad je povinen zaznamenat formou záznamu do spisu každou oprávněnou úřední osobu ihned poté, kdy se tato v daném řízení úřední osobou stane, a současně poznamenat i skutečnost, kdy jí být přestane. Spis pak musí obsahovat úplný přehled úředních osob s uvedení jejich jmen, příjmení, služebních či obdobných označení, označení jejich příslušnosti ke konkrétnímu organizačnímu útvaru správního úřadu a termínu, odkdy a dokdy byly v daném řízení oprávněnou úřední osobou. Tento přehled musí být vytvořen jako spisová pomůcka, jednotlivé záznamy o předmětných skutečnostech však musí být ve spise žurnalizovány v časovém sledu, v nichž byly do spisu zaznamenány.

Záznam ve spisu o přidělení věci je možno řešit např. otiskem razítka s textem „Oprávněná úřední osoba:………“, s tím, že příslušný vedoucí pracovník doplní jméno úřední osoby oprávněné k provedení řízení ve věci a tento záznam stvrdí podpisem.

Doporučujeme upravit příslušný interní předpis tak, aby veškeré písemnosti (rozhodnutí, usnesení, předvolání, oznámení o zahájení řízení, úřední záznamy, …) podepisovala oprávněná úřední osoba, která vede řízení a provádí v řízení jednotlivé úkony. Vlastní vypravení příslušné písemnosti je možno podřadit pod kontrolu příslušného vedoucího, který by např. parafoval spisovou kopii písemnosti.

Doručování písemností do vlastních rukou

Písemnosti určené fyzickým osobám se doručují na adresu trvalého pobytu nebo na adresu pro doručování. Ve věcech podnikání na adresu místa podnikání. Právnickým osobám se doručuje na adresu sídla, nebo sídla organizační složky, případně na adresu pro doručování. Do vlastních rukou adresáta se doručují rozhodnutí o přestupku, příkaz k uložení pokuty nebo napomenutí, předvolání, usnesení, pokud tak stanoví zákon, a další písemnosti, pokud tak rozhodne oprávněná úřední osoba.

Na počítání lhůty podle § 24 odst. 1 správního řádu se vztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

V praxi se často může stát, že v případě tří volných dnů v týdnu jdoucích za sebou nebude mít adresát písemnosti v průběhu těchto tří dnů žádnou faktickou možnost k vyzvednutí písemnosti. Problém je tak řešen extenzívním výkladem ve prospěch dotčených osob.

Nový správní řád stanoví 10denní lhůtu, v níž by měla být zajištěna faktická možnost vyzvednutí písemnosti. Je však nutno přihlížet především k zásadě stanovené § 4 odst. 1 správního řádu („Veřejná správa je službou veřejnosti.“) a při aplikaci ustanovení, které připouští dvojí výklad, vždy zvolit takové řešení, které zajistí lepší ochranu práv dotčených osob.

Doručování písemností v součinnosti s orgány Policie ČR je podle našeho názoru možné provádět za dodržení podmínek uvedených v § 19 odst. 1 a § 135 správního řádu.

Podklady pro vydání rozhodnutí a nahlížení do spisu

Obecně platí, že podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Povinnost opatřovat podklady pro vydání rozhodnutí (důkazy) je zákonem stanovená povinnost správního orgánu. V zájmu urychlení řízení však správní orgán může připustit a akceptovat jako podklady pro vydání rozhodnutí i důkazy, které opatří účastník řízení. Pokud správní orgán podklady pořízené účastníkem řízení nepřipustí, musí jejich nepřijetí odůvodnit.

Právo nahlížet do spisu, stanovené v § 38 správního řádu, mají všichni účastníci řízení a jejich zástupci kdykoliv a kdekoliv, a to i ve věci pravomocně rozhodnuté, až do okamžiku skartace nebo archivace spisu. Ten, komu správní orgán umožní nahlédnout do spisu, má právo, aby mu byla pořízena a vydána kopie celého spisu, včetně spisového přehledu a pokynů oprávněné úřední osoby. Rovněž má právo si ze spisu činit výpisy jeho částí, k čemuž mu správní orgán poskytne prostor. Omezení práva se podle § 38 odst. 6 správního řádu týká částí, které obsahují utajované skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti. Mimo jiné se jedná o vyloučení protokolů o hlasování kolegiálního orgánu (v praxi řízení o přestupku v prvním stupni se jedná o přestupkové komise) z práva nahlížet do spisu – viz související § 134 odst. 3 správního řádu. Správní orgán není povinen poskytnout žadateli technické prostředky na výpisy ze spisu, je však povinen umožnit mu provedení kopií části spisu vlastními technickými prostředky (digitální fotoaparát, scanner, kopírka, …). S použitím vlastních kopírovacích prostředků nejsou spojeny žádné správní poplatky.

V souvislosti s přestupkovým řízením je však třeba upozornit na § 2 odst. 2 zákona o správních poplatcích, podle kterého úkony související s přestupkovým řízením nejsou předmětem poplatku, pokud sazebník nestanoví jinak. Sazebník v položce 3, která upravuje výši poplatku za pořizování kopií, nijak neupravuje pořizování kopií ze spisu v přestupkovém řízení. Z toho lze dovodit, že na základě § 2 odst. 2 zákona o správních poplatcích nelze vybírat správní poplatek za pořizování kopií ze spisu v přestupkovém řízení (viz stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 13. 9. 2005).

Dokazování

Důkazem je každý důkazní prostředek, který slouží ke skutečnému zjištění stavu věci, správní orgán jej za důkaz uzná a nebyl získán nebo proveden v rozporu s právními předpisy. Navrhují-li účastníci řízení důkazní prostředek, který správní orgán neuzná za důkaz, musí toto odmítnutí správní orgán v odůvodnění meritorního rozhodnutí řádně odůvodnit. Provádí-li správní orgán jakékoliv důkazy mimo ústní jednání (výslech svědka, ohledání místa, apod.), musí o tom předem vyrozumět všechny účastníky řízení (tedy i poškozené) s výjimkou těch, kteří se výslovně písemně nebo ústně do protokolu vzdali práva účasti při dokazování.

Zajištění účelu a průběhu řízení

Zákon taxativně vymezuje skutkové podstaty pořádkové pokuty jakožto správního administrativního (pořádkového) deliktu a stanoví sankci. Pokutu do výše 50 000,- Kč je možno od 1. ledna 2006 uložit tomu, kdo se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek nebo neuposlechne pokynu úřední osoby. Dále pak může být pořádková pokuta uložena i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání. Do 1. července 2006 může být pořádková pokuta podle správního řádu uložena i obviněnému z přestupku, a to podle správního řádu, jsou-li splněny zákonné podmínky.

Pořádková pokuta ukládaná podle § 62 odst. 1 správního řádu nesmí být v hrubém nepoměru. Míru nepoměru posuzuje správní orgán v rámci svého uvážení i s přihlédnutím k osobě pachatele, jeho majetkovým poměrům, recidivě v jeho jednání, okolnostem spáchání deliktu apod.

Prvním úkonem ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí o jejím uložení. Odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek. Pořádkovou pokutu správním orgánem již pravomocně uloženou může tento orgán novým rozhodnutím, na základě správního uvážení (s přihlédnutím k tomu, jak osoba plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení), dodatečně snížit nebo dokonce prominout.

V souvislosti s účinností zákona č. 411/2005 Sb. upozorňujeme, že bude možno od 1. července 2006 uložit pořádkovou pokutu do 5 000,- Kč obviněnému z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, který se bez závažného důvodu na včas a řádně doručenou výzvu správního orgánu nedostavil k projednání přestupku. Viz § 125a zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Protokol

O ústním jednání a ústním podání, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledáním, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, je sepisován protokol. Kromě protokolu může správní orgán pořídit též obrazový nebo zvukový záznam.

Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a počtech, v protokolu provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí svým podpisem. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o provedené opravě vyrozumí.

V případě jiných oprav se o provedení opravy rozhodne usnesením, které se poznamená do spisu.

Upozorňujeme, že na opravy v rozhodnutí se vztahuje zvláštní úprava podle § 70 správního řádu.

Usnesení

Usnesení je nově zavedený institut procesního charakteru. V průběhu řízení správní orgán usnesením rozhoduje v případech stanovených zákonem. Usnesení se oznamuje doručením do vlastních rukou, pokud zákon nestanoví, že se pouze poznamená do spisu. Proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat. Pokud je proti usnesení možný opravný prostředek, nemá takové odvolání odkladný účinek a usnesení je vykonatelné. Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán v průběhu řízení změnit novým usnesením. Nové usnesení se pouze poznamená do spisu.

Za průlomové je nutno považovat ustanovení § 181 správního řádu, které sjednocuje terminologii užívanou dosavadními právními předpisy a představuje nepřímou novelu řady dosavadních předpisů obsahujících procesní úpravu. Nová právní úprava stanovuje taxativní výčet případů, kdy je správním orgánem vydáváno usnesení. Pokud byly tyto právní akty dosud v jiných zákonech nazývány rozhodnutím (např. § 76 odst. 3 zákona o přestupcích, ale např. i procesní rozhodnutí podle § 29 a 30 starého správního řádu), vydávají správní orgány také v těchto případech usnesení.

Institut usnesení a některé procesní postupy podle zákona o přestupcích

  1. Odložení věci - podle § 66 odst. 4 zákona o přestupcích se o odložení věci nevydává rozhodnutí. S ohledem na § 51 zákona o přestupcích dovozujeme, že ani usnesení se v tomto případě nevydává. Ustanovení § 181 správního řádu zde nelze uplatnit.
  2. Zastavení řízení - podle § 76 odst. 3 platí, že o zastavení řízení se vydává rozhodnutí. Na toto ustanovení se ale vztahuje nepřímá novela provedená § 181 správního řádu. S ohledem na § 66 správního řádu dovozujeme, že o zastavení řízení o přestupku se po 1. lednu 2006 bude vydávat usnesení.
  3. Postoupení věci - v § 71 zákona o přestupcích není procesní forma tohoto postupu upravena. Proto je třeba, s ohledem na § 51 zákona o přestupcích, hledat subsidiární pravidlo ve správním řádu. V § 12 správního řádu je upraven institut postoupení jinému správnímu orgánu pro nepříslušnost, který se realizuje usnesením, které se pouze poznamená do spisu. Na postoupení věci v ostatních případech dle § 71 zákona o přestupcích, kdy se věc postupuje jinému než správnímu orgánu ve smyslu legislativní zkratky podle § 1 odst. 1 správního řádu (např. státnímu zástupci), se § 12 správního řádu nevztahuje, z čehož dovozujeme, že se v těchto případech usnesení nevydává.

Ve výroku takových usnesení se uvedou slova "s přihlédnutím k § 181 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,", nebo jiná obdobná formulace. Je-li přípustné odvolání, musí poučení obsahovat i údaj o tom, že odvolání nemá odkladný účinek (podle § 76 odst. 5 správního řádu, pokud taková skutečnost nevyplývá ze samotného dosavadního právního předpisu).

Institut usnesení a některé procesní postupy podle starého správního řádu

  • Vyloučení pracovníka správního orgánu podle § 12 zákona č. 71/1967 Sb. - s ohledem na § 14 a 181 nového správního řádu se rozhoduje usnesením.
  • Prominutí zmeškání lhůty podle § 28 zákona č. 71/1967 Sb. - s ohledem na § 41 odst. 6 a 181 nového správního řádu se rozhoduje usnesením.
  • Přerušení řízení podle § 29 zákona č. 71/1967 Sb. - s ohledem na § 64 a 181 nového správního řádu se rozhoduje usnesením.
  • Zastavení řízení podle § 30 zákona č. 71/1967 Sb. - s ohledem na § 66 a 181 nového správního řádu se rozhoduje usnesením.

Ve výroku takových usnesení se uvedou slova "s přihlédnutím k § 181 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,", nebo jiná obdobná formulace. Je-li přípustné odvolání, musí poučení obsahovat i údaj o tom, že odvolání nemá odkladný účinek (podle § 76 odst. 5 správního řádu, pokud taková skutečnost nevyplývá ze samotného dosavadního právního předpisu).

Plná moc, zastupování

Účastník řízení si může na základě plné moci zvolit zmocněnce. Plná moc pro řízení o přestupku může být uložena u věcně příslušného správního orgánu. Jelikož tento správní orgán nemusí být k provedení řízení i místně příslušný, správní orgán při zahájení řízení (o přestupku) účastníka řízení vyzve, aby mu sdělil, zda nemá zmocněnce pro řízení o přestupku ve smyslu § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu.

V pochybnosti o rozsahu zastoupení se má za to, že plná moc platí pro celé řízení.

Ochrana před nečinností

Správním řádem je nově zaváděna ochrana účastníka řízení před nečinností správního orgánu. Nečinností správního orgánu se rozumí nevydání rozhodnutí ( zpravidla 30 dnů) nebo nezahájení řízení (max. 60 dnů) ve stanovené lhůtě. Jelikož nelze předjímat, že se příslušný nadřízený orgán dozví o nedodržení stanovených lhůt pouze z podnětů účastníků řízení, je nutno ze strany nadřízených orgánů (krajských úřadů) vytvořit takový systém, aby podřízené správní orgány včas informovaly nadřízený správní orgán o nedodržení lhůty pro zahájení řízení nebo pro vydání rozhodnutí. Nadřízený správní orgán ve smyslu § 80 správního řádu zváží, kterou možnost uvedenou v § 80 odst. 4 správního řádu využije ke zjednání nápravy. Z dikce § 80 odst. l vyplývá, že lhůtu stanovenou zákonem lze prodloužit pouze jednou. V opačném případě by opatření nadřízeného orgánu nebylo možno považovat za účinné.

Společné řízení

Pro použití institutu společného řízení je rozhodující, že se pachatel dopustil více přestupků, které je příslušný projednávat týž orgán. Při zavedení společného řízení postupují správní orgány tak, že zahájí řízení na všechny přestupky oznámené správnímu orgánu na téhož pachatele. Jestliže po zahájení řízení pro určité přestupky budou správnímu orgánu oznámeny další přestupky na téhož pachatele, správní orgán pro nově oznámené přestupky zahájí nové řízení a tyto přestupky nebude moci spojit k projednání do společného řízení, které třeba ještě neproběhlo. Tento postup opíráme o totožný názor Ministerstva vnitra a Ministerstva dopravy, který vyplynul z korespondence s Veřejným ochráncem práv. Tímto postupem je sledováno, aby nedocházelo k zániku odpovědnosti za přestupky a aby bylo řízení zahájeno vždy nejpozději do 60 ti dnů.

Ze společného řízení věc téhož pachatele nelze vyloučit ani po přijetí nového správního řádu. Věc více pachatelů, jejichž přestupky spolu souvisejí, lze vyloučit ze společného řízení k urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu.

Rozhodnutí

Základními náležitostmi rozhodnutí jsou výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Absence některé ze základních částí způsobuje nezákonnost rozhodnutí, ke které musí odvolací orgán přihlížet z úřední povinnosti.

Výroková část obsahuje především výrok nebo více výroků, kterými se řeší otázka, jež je předmětem řízení.

Pro lepší orientaci, srozumitelnost a přehlednost je vhodné jednotlivé výroky číslovat, např. takto:

  1. Vyslovení viny
  2. Druh a výměra sankce
  3. Započtení doby zadržení řidičského průkazu do doby zákazu činnosti
  4. Náklady řízení
  5. Uložení povinnosti nahradit škodu
  6. Stanovení lhůty k plnění uložené povinnosti

V odůvodnění se uvedou důvody výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, jimiž se správní orgán při vyhodnocení důkazů řídil, výklad právních předpisů, informace, jak se správní orgán vypořádal s námitkami a návrhy účastníků. Velmi důležitou součástí odůvodnění je odůvodnit druh a výši uložené sankce s přihlédnutím k závažnosti přestupku, způsobu jeho spáchání, následkům, okolnostem, za nichž byl přestupek spáchán, k pohnutkám a osobě pachatele. Absence nebo nedostatečné odůvodnění druhu a výše uložené sankce způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

Pokud správní orgán I. stupně vyhoví všem účastníkům v plném rozsahu, odůvodnění rozhodnutí není třeba a v části odůvodnění se pouze uvede odkaz na § 68 odst. 4 správního řádu.

S ohledem na § 23 a § 24 správního řádu lze doporučit do části poučení mimo náležitostí stanovených zákonem (§ 68 odst. 5) uvést i lhůtu, od kterého dne se lhůta pro podání odvolání počítá (tj. poučení o fikci doručení).

Při opravách zřejmých nesprávností a v rozhodnutí se postupuje podle § 70 správního řádu. Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal.

Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen.

Příkazní řízení - vztah § 150 správního řádu k § 87 zákona o přestupcích

S ohledem na § 51 zákona o přestupcích se ustanovení o příkazu podle správního řádu použije subsidiárně (podpůrně) i na přestupkové řízení.

Z § 150 lze aplikovat zejména následující pravidla, o kterých v souvislosti s příkazním řízením zákon o přestupcích nepojednává: Vydání příkazu může (tj. nemusí) být prvním úkonem v řízení (s ohledem na existenci jednoduššího institutu blokového řízení nebude v přestupkovém řízení případ, kdy příkaz bude např. druhým nebo dalším úkonem ve věci, příliš praktický, přesto je hypoteticky možný).

Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Zpětvzetí odporu není přípustné.

Odvolací řízení

Odvolání musí mít náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu (tj. obecné náležitosti podání. Musí být patrno kdo odvolání činí, které věci se týká, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popř. jinou adresu pro doručování.

V případě, že podané odvolání neobsahuje náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu, správní orgán účastníka řízení vyzve k odstranění nedostatků a poskytne k tomu přiměřenou lhůtu. Nejsou-li nedostatky ve stanovené lhůtě odstraněny, v případě, že se zjevně nejedná o žádost, postupuje správní orgán prvního stupně ve smyslu § 43 odst. 1 správního řádu a věc odloží. Je-li podání žádostí a nedostatky nebyly ve lhůtě odstraněny, postupuje správní orgán ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a řízení zastaví.

Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí podle § 82 odst. 2 správního řádu, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. V tomto případě se odvolatel k doplnění odvolání nevyzývá.

Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost, je-li na základě námitek odvolatele přezkoumávána, se nepřihlíží.

Odvolací orgán je pro vydání rozhodnutí vázán lhůtou 30 dnů od doručení odvolání. Rozhodnutí doručuje ten správní orgán, který je vydal.

Určování příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky

Pokud chybí legální definice příslušníka národnostní menšiny, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, je na posouzení správního orgánu, zda se o takového příslušníka jedná či nikoliv.

Ustanovení § 16 odst. 4 správního řádu obsahuje pojem „národnostní menšina, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky“. Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje v § 2 odst. 1 národnostní menšinu jako společenství občanů České republiky, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. V § 2 odst. 2 zákona č. 273/2001 Sb. je pak definován příslušník národnostní menšiny jako občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.

Definice příslušníků národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky pak v zákoně č. 273/2001 Sb. není obsažena. Právě skutečnost, že se jedná o občana České republiky, který přísluší k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, je rozhodující pro určení toho, zda se bude aplikovat ustanovení § 16 odst. 4 správního řádu, tj. zda takový účastník má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nebude-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny mít, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán.

Při absenci legální definice příslušníka národnostní menšiny, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, je tedy nutné, aby správní orgány, které vedou správní řízení, samy v rámci výkladu tohoto právního pojmu jednali s osobou v řízení v souladu s § 16 odst. 4 správního řádu, pokud dojdou k závěru, že se v tom konkrétním případě jedná o příslušníka dané národnostní menšiny.

V rámci tohoto postupu správních orgánu je nezbytné přihlížet k výše uvedeným definicím národnostních menšin a jejich příslušníků podle zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a k základním zásadám správního řízení podle hlavy II správního řádu. Dalším pramenem, který lze v této věci použít je Statut Rady vlády pro národnostní menšiny, který je schvalován formou usnesení vlády. Aktuální znění Statutu Rady, schváleného usnesením vlády ze dne 3. listopadu 2004 č. 1073, v článku 3 odst. 2 stanoví, že členy Rady jsou zástupci těchto národnostních menšin: bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské, srbské, ukrajinské. V neposlední řadě je možné vycházet také z důvodové zprávy k zákonu č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která uvádí, že na území České republiky tradičně a dlouhodobě žijí příslušníci bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, rakouské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské a ukrajinské menšiny.

Přechodná ustanovení

Řízení, která nebyla pravomocně ukončena před účinností zákona č. 500/2004 Sb., se dokončí podle zákona č. 71/1967 Sb.

Bylo-li rozhodnutí před účinností zákona č. 500/2004 Sb. zrušeno a vráceno k novému projednání, postupuje se podle zákona č. 71/1967 Sb.

Bylo-li řízení pravomocně skončeno před účinností zákona č. 500/2004 Sb., postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového rozhodnutí podle zákona č. 500/2004 Sb., včetně lhůt v nichž lze takové řízení zahájit.

Ať již bude řízení vedeno podle starého či nového správního řádu, je třeba tento procesní předpis aplikovat jako celek. Jediná výjimka vyplývá z § 181 nového správního řádu, podle něhož se ve stanovených případech vydává místo rozhodnutí usnesení (viz výše).

Institut vydání dokladu podle § 151 správního řádu a správní řízení podle zákona č. 361/2000 Sb.

Podle § 129 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. platí, že jestliže se žadateli o udělení řidičského oprávnění anebo o rozšíření řidičského oprávnění podle § 92 vyhoví v plném rozsahu, místo rozhodnutí se žadateli vydá řidičský průkaz s uděleným nebo s rozšířeným řidičským oprávněním. V žádném případě však nelze z této formulace dovozovat, že by zde chyběl individuální správní akt udělení či rozšíření řidičského oprávnění, tj. rozhodnutí. V opačném případě by takový akt byl nutně nepřezkoumatelný. Fakticky se jedná o stejný postup, jaký je upraven v § 151 správního řádu, v němž je však použita přesnější formulace.

Na § 129 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. je podle našeho názoru třeba hledět ve světle výše uvedeného, tj. že řidičský průkaz nenahrazuje rozhodnutí jako konstitutivní individuální správní akt, ale pouze jeho písemné vyhotovení. Proto se zde plně uplatní § 151 správního řádu, tj. mimo jiné i to, že o vydání dokladu se učiní záznam do spisu, který obsahuje náležitosti uvedené v § 67 odst. 2 správního řádu, a namísto odůvodnění se v záznamu uvede seznam podkladů rozhodnutí.

Do spisu tedy v tomto případě bude učiněn záznam, který obsahuje výrokovou část, seznam podkladů rozhodnutí (zejm. podklady, z nichž vyplynulo splnění podmínek pro udělení řidičského oprávnění podle § 82 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.), datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Postup podle § 151 správního řádu bude možné uplatnit i v jiných případech, kdy správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje řidičským průkazem. Takto bude možné postupovat např. při vrácení řidičského oprávnění.

Provoz na pozemních komunikacích a zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem, a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů

S přijetím zákona č. 379/2005 Sb., opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, který nabývá účinnosti dne 1. ledna 2006, se zavádí, že odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek, včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení je povinna podrobit se osoba, která

  1. vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví nebo poškodit majetek , nebo
  2. se požitím těchto látek uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky (viz § 16 odst. 3 zákona č. 395/2005 Sb.).

Nově právní úprava umožňuje obecní policii provádět orientační vyšetření a kontrolované osobě ukládá povinnost podrobit se odbornému vyšetření včetně odběru biologického materiálu. Ponechává však v platnosti oprávnění obecní policie dané v § 79 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., zastavovat řidiče při provozu na pozemních komunikacích pouze při podezření ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, k jehož projednání je oprávněna v blokovém řízení podle § 86 písm. d) zákona o přestupcích. Domníváme se, že strážník obecní policie bude od 1. ledna 2006 oprávněn vyzvat řidiče k vyšetření na alkohol či jinou návykovou látku a řidič bude povinen tuto výzvu uposlechnout. Protože ale řízení vozidel pod vlivem návykové látky není přestupkem podle § 22 přestupkového zákona, nebude (až do 1. července 2006) strážník obecní policie oprávněn zastavovat vozidla jen proto, že má podezření na intoxikaci řidiče.

Protože přímo ze zákona je vyšetření prováděné strážníkem obecní policie pouze orientační, mělo by v případě pozitivního výsledku vždy dojít k odbornému lékařskému vyšetření.

Jde-li o převoz k lékařskému vyšetření podle § 16 zákona č. 379/2005 Sb., může jej realizovat přímo obecní policie. Domníváme se totiž, že omezení vyplývající pro obecní policii z § 17 odst. 3 tohoto zákona se nevztahuje k převozu k lékařskému vyšetření podle § 16, ale pouze k převozu k ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v režimu § 17 zákona č. 379/2005 Sb.

Od 1. ledna 2006 dochází ke změně § 30 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, který nově zní: „Přestupku se dopustí ten, kdo odepře se podrobit vyšetření zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou k němuž byl vyzván podle zvláštního právního předpisu“ (§ 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb.). To se uplatní na přestupky spáchané po 1. lednu 2006 včetně, přestupky spáchané před tímto datem budou kvalifikovány podle dosavadní právní úpravy, neboť nová úprava není pro pachatele přestupku příznivější.

Dále od 1. ledna 2006 dochází ke změně § 86 písm. d) zákona o přestupcích, kdy „přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. a), c), g) až i), k) až o)“ může projednávat obecní policie v blokovém řízení.

Změna ve vymezení osobní působnosti podle § 10 zákona o přestupcích

Podle stávajícího znění § 10 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích platí, že podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci Bezpečnostní informační služby České republiky, Policie České republiky a Vězeňské služby České republiky.

S účinností od 1. ledna 2006 měl nabýt účinnosti zákon č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Po tomto datu by nové znění § 10 odst. 1 písm. a ) zákona o přestupcích bylo následující: "Podle zvláštních předpisů se projedná jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustily osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů." Upozorňujeme ale, že Parlament již přijal zákon, kterým by se nabytí účinnosti této změny mělo odložit o jeden rok, tj. na 1. leden 2007. Zákon ještě musí podepsat prezident a musí být vyhlášen ve Sbírce zákonů. Odložení účinnosti zákona č. 362/2003 Sb. považujeme za velmi pravděpodobné a doporučujeme proto dalšímu vývoji věnovat zvýšenou pozornost.

zdroj textu www.mdcr.cz


máte-li jakoukoliv připomínku nebo zájem o spolupráci, pak mne kontaktujte na: webmaster(at)ridicske-prukazy.info